Znám milion blyštivých měst, v nich milion dveří,
za nimi labyrinty cest, co mě lákají dál.
A nad tím vším ještě víc hvězd, chceš ať mě střeží,
abych se neztratil, abych se nenachytal.

Protože Ty a já jsme jedno jen ze dvou částí,
protože Ty a já jsme dvě křídla nad propastí.

A tak doufám, že to co mě i Tebe tak mrazí,
nejsou jen tři tečky na konci frází!
A tak doufám, že to co mě i Tebe tak mrazí,
nejsou jen tři tečky na konci frází!

Znám sto tisíc scénářů, v nich sto tisíc rolí
a uprostřed všech ta jediná co bych chtěl hrát.
Je to ta, co jsi vepsala do snářů a co nás spojí,
co s ní každý den vstávám a večer jdu spát.

Protože Ty a já jsme jedno jen ze dvou částí,
protože Ty a já jsme dvě křídla nad propastí.

A tak doufám, že to co mě i Tebe tak mrazí,
nejsou jen tři tečky na konci frází!
A tak doufám, že to co mě i Tebe tak mrazí,
nejsou jen tři tečky na konci frází!

A tak doufám, že to co mě i Tebe tak mrazí,
nejsou jen tři tečky na konci frází!
A tak doufám, že to co mě i Tebe tak mrazí,
nejsou jen tři tečky na konci frází!